Jako malá jsem byla u kadeřnice se zkázou na hlavě po mámině zásahu. Byla to její kamarádka, tak její slovník byl dost nevybíravý, ale později jsem se dozvěděla, že je jednou z nejlepších kadeřnic v dalekém okolí.
A to nejen ve stříhání. Ale i v přístupu k zákazníkům.
Šla za ní spousta žen i z druhého konce města, které měly na svých sídlištích kam jít, ale ona pro ně byla balzám na nervy.
Ale odešla do důchodu, a když jsem ve svých třinácti šla do stejného kadeřnictví nechat si ostříhat dlouhé vlasy, jen jsem naštvala kadeřnici, že to bude moc práce.
Ani ji nezajímalo, jaký chci účes a ostříhala mě tak, jak se to v té době nosilo.
Na tak nepříjemnou ženu jsem už naštěstí nenarazila.
V době, kdy nám bylo osmnáct, kamarádka milovala Lenku Filipovou a chtěla si své dlouhé vlasy nechat ostříhat stejně. Odcházela s pláčem. Místo sestřižených vlasů, které končí kousek pod lopatkami, měla na hlavě mikádo. A protože to byla slušně vychovaná dívka, zaplatila, dokonce dala dýžko a beze slov a se slzami opustila kadeřnictví.
Chce to ale hledat. Tehdy i teď.
Já vím, že některé jsou úplné kouzelnice a dají to pocítit naší peněžence. Ale aspoň občas to stojí za to.
Vzpomínám si, jak jsem byla nadšená, když jsme v práci začali dostávat kupony na slevu. Ženy u kadeřníka, muži už nevím.
Nejdřív jsme brblaly, že poukázky platí jen k jedné kadeřnici, ale nakonec jsme zjistily, že má zlaté ručičky a moc dobře se s ní povídá.
V té době jí bylo něco přes třicet a mohly jsme si s ní povídat o čemkoli. Vlastně působila i jako psycholog.
Já jsem se odstěhovala a začala se poohlížet po jiné.
Než se mi podařilo za ní najít náhradu, stříhaly mě různé ruce.
Jedna mě prvně ostříhala pěkně a podruhé jsem měla jednu stranu viditelně kratší. Pak jsem se dozvěděla, že ona stříhá podle dýžka. Při prvním ostříhání jsem jí nechala padesátku a pro ni to bylo málo.
Už jsem tam nešla.
Další mě nechala přehodit vlasy přes hlavu a tvrdila, že takhle se nejlépe sestříhává. Ne, opravdu ne. Musela jsem nakonec jinam a na krátko.
V době, kdy jsem objevila kadeřnictví s šikovnými ručičkami, jsem už věděla, že se budeme stěhovat a já o ně zase přijdu.
V dalším městě jsem našla hned. Byly ochotné, stříhaly skutečně podle mých rozmarů, ale stihla jsem tam jít dvakrát a oni předělali provozovnu, nazvali se Salonem a ceny zvedli třikrát.
No jo, holt za kvalitu se platí. Ale moje peněženka řekla ne.
Dnes je v každém městě dost kadeřnictví a myslím, že se kadeřnice hodně snaží, aby odvedly kvalitní práci. Jinak by zkrachovaly. Jen je důležité, aby také uměly správně nabarvit.
Ono je fajn, když střih je kvalitní, ale barva po druhém umytí vyšisuje do podivných odstínů. Nedávno mi byl doporučený kadeřník, který jak s nůžkami, tak s barvami umí dělat zázraky. A ještě je upovídaný! Hm, jenže čekací doba je u něj tři měsíce. Tak moc je oblíbený.
Tak se pusťte do hledání, ať máte na hlavě jen to nejlepší. Občas zapomeňte, že uděláte v peněžence průvan. Vždyť si to zasloužíte.
Nezařazené