A ani v následujících letech se vesměs o používání zdravého rozumu mluvit nedalo a vlastně dodnes nedá. Protože i dnes je vlastně často módou žít ‚bio‘, aniž by o tom jeden věděl více než to, že jde o baštění toho, o čem jsme kdysi tvrdívali a dodnes tvrdíváme, že je to poživatelné teprve poté, co to projde prasetem.
Jestli si dnes spojujeme s pojmem ‚bio‘ něco, pak je to hlavně zelenina či ovoce, o nichž platí nebo by mělo platit, že se jedná o výpěstky nezasažené potenciálně škodící chemií. Chemií, která nás postupně otravuje a narušuje i kvalitu půdy na celé planetě. Tyto ‚bio‘ výpěstky tak mají vlastně být jakýmsi produktem boje proti otravování půdy postřiky, jež je nutno přebíjet dalšími postřiky, aby se ještě něco na oné otrávené půdě vypěstovat dalo. Je-li něco typickým pro to, co se nazývá ‚bio‘ ovoce a zelenina, je to vesměs menší velikost a nedokonalý vzhled plodů, což mají kompenzovat zdravější účinky tohoto na lidský organismus.
Mezi další bioprodukty mají patřit obdobně získávané mléčné a masné produkty, jež mají být rovněž podstatně zdravější než ty pocházející z velkochovů, patří sem ale prý i z ryze přírodních surovin vyráběná kosmetika nebo čisticí prostředky. A kdo ví, co všechno vlastně ještě.
Účelem ‚bio‘ věcí má prý být svým způsobem návrat k přírodě, boj za možnost žít v netoxickém prostředí. Nákupem ‚bio‘ věcí prý prospíváme svému zdraví stejně jako zdraví celé naší planety. Používáním těchto produktů prý nikomu neubližujeme a naopak napomáháme udržitelnosti a rozvoji zemědělství neničícího už i tak omezené přírodní zdroje.
Tak toto je prý ‚bio‘. Něco, co je vnímáno dosti rozporuplně. Protože nikdo není schopen stoprocentně dokázat, zda je .
Protože znáte to. Rozhodněte se v obchodě, zda je ten který produkt opravdu nějak ‚bio‘ nebo jde jen o snahu udat to, co by jinak nikdo nekoupil! Navíc za nekřesťanský peníz.