Pokud už jste někdy slyšeli názvy: Moderní scénický tanec či Contemporary dance, jedná se o ten samý druh tance. S tím, že anglický název je všeobecně užívaný a je nejčastějším označením. Pod tímto názvem ho můžete najít na internetu ve videích a textech.
Tento taneční styl začal vznikat v polovině 20. století. V současnosti je rozšířený po celém světě, ale největší oblibu má v Americe a Evropě. Původně se v něm užívali prvky jazzu, baletu, klasického a moderního tance. Později začali přebírat i prvky z japonských a afrických stylů.
Baletní průprava je výhodou, ale není podmínkou.
Jelikož od klasického baletu, který je technicky velmi striktní, má Contemporary uvolněnější styl. Někdy se může zdát až neorganizovaný a chaotický. Což je způsobeno jeho nezávislostí mezi hudbou a pohyby, a více současně probíhajících akcí v rámci jednoho seskupení. Ale i přesto se drží určité techniky, která je typická a daná. Mezi to patří tančení na zemi, častá změna rytmu, dynamiky a směru. Dalším rysem je, že se tančí bez bot, tzn. na boso nebo v ponožkách.
Tanec je zaměřený na emoční vyjádření stavu. Proto je pro tanečníky důležitá i jistá schopnost hraní, kde jsou slova nahrazeny pohyby těla i tváře. Je zde možnost tančit ve skupině, jako jedinec, ale i v páru. Choreograf má v tomto směru volnou ruku a určitou svobodu ve volbě prvků, rytmů a hudby. Možná právě proto je to nyní velmi oblíbený tančení styl, který vznikl zejména pro divadelní účely.
Nicméně nyní, je stále více nabízen v tanečních školách po celém světě. Jak pro profesionály, tak pro amatéry a kompletní nováčky. Fyzická náročnost se odvíjí od úrovně. Ta se pohybuje od začátečníků, přes pokročilý až ke zkušeným. Začátky můžou být krušnější, než si tanečník osvojí techniky rychlých přechodů na zem a zpět do stoje. Po zvládnutí základních technik, už si ale může užít radost z tance a uvolnění emocí.
